Eliška Jana Auer: Život mezi uměním, byznysem a vnitřní silou

Jsou ženy, které svým vzhledem okamžitě přitáhnou pozornost. A pak jsou ženy, které vás zaujmou až tím, co vyzařují zevnitř. Eliška Jana Auer má obojí. Charismatická, sebevědomá a citlivá zároveň, pohybující se na pomezí několika světů – od módy a umění přes marketing a mentoring až po vlastní cestu léčení a transformace. Její osobní příběh není hladký – rozvod, konfrontace s vlastními stíny, znovuobjevování své síly. Právě díky těmto zkušenostem ale dokáže dnes inspirovat ostatní: pomáhá značkám najít hlas, ženám v podnikání ukazuje cestu a ve své autenticitě propojuje estetiku s hloubkou.

Její přítomnost působí jako zrcadlo – donutí vás podívat se na sebe, na vlastní sny a limity. A to je možná to nejcennější, co může předat.

---

Eliško, když se ohlédnete zpět – co bylo tím zlomovým momentem, kdy jste si řekla: „Takhle už ne, teď začínám znovu“?

Já jsem obecně typ člověka, kterému když položíte otázku: „Jakou bys mi dala životní radu?“, odpovídá: „Odejdi.“

Odejdi od toho chlapa, odejdi z té práce, odejdi z té země, odejdi klidně i ode mě, pokud cítíš, že to potřebuješ. Já prostě odcházím, když vím, že je čas jít. Netuším, odkud to pramení, je to nějaký můj vnitřní pocit, intuice, ke které jsem se musela za ty roky dopracovat.

A celkově si myslím, že v mém životě bylo těch zlomových momentů opravdu hodně. Kdy jsem si řekla: „Takhle už ne. Teďka začínám znovu.“

Často mluvíte o léčení traumat. Co pro vás znamená léčení? Je to proces nebo stav, kterého lze dosáhnout?

Já si myslím, že léčení je proces. Protože čím víc svých traumat uzdravuju, čím víc se v sobě hrabu, dospívám, tím víc docházím k uvědomění, že léčení je práce na celý život. A nechci, aby to znělo pesimisticky — spíš jen realisticky. Možná k nějakému úplnému „vyléčení“ ani nikdy nedojdeme.

Každý z nás se narodí jako čistý list, ale už během dětství na sebe nabalíme spoustu vrstev, bloků a bolestí, které si pak neseme dál. A bylo by asi naivní myslet si, že když vyřešíme dětská traumata, tak už žádná další nepřijdou. Život nám neustále přináší nové zkušenosti, které nás mohou zase trochu zranit, ale i posunout.

Bylo by krásné, kdyby bylo úplné vyléčení stav, kterého můžeme dosáhnout. Možná to tak někdo má. Ale já osobně to zatím tak necítím — pro mě je to pořád proces, ve kterém se neustále učím a vyvíjím.

Vaše vizáž je velmi výrazná, stejně jako vaše osobnost. Jak moc pro vás vizuál, móda a estetika souvisí s tím, kým jste uvnitř?

Zajímavá otázka. Lhala bych, kdybych řekla, že pro mě vizuální stránka není důležitá. Nemyslím si ale, a ráda bych i normalizovala, že to, že si člověk zakládá na tom, jak vypadá, jaké nosí oblečení, jak se líčí, vůbec nemusí souviset s jeho povrchností.

Jsem typ člověka, který si rád užívá život ve všech jeho barvách a tom, co nabízí. Ráda se obklopuji hezkými věcmi, uměním, krásnými ženami — dokážu je ocenit. Krása kolem nás, v jakékoliv formě, je prostě nádherná.

Vizuální aspekty jsou důležité. Ano, do jisté míry mohou souviset s tím, kým jsme uvnitř. Ale zároveň si myslím, že to není vůbec žádoucí. My se v životě pořád ženeme za nějakou celistvostí a máme tendence všemu dávat nálepky a zařazovat do šuplíků. „Tahle žena vypadá takto, uvnitř bude taková a maková, umístíme ji sem.”

Například moje nejlepší kamarádka vypadá jako bohyně, dokonalá postava, dlouhé vlasy, estetické úpravy, pohybuje se ve velmi vytříbené společnosti - zároveň je to ale jeden z nejspirituálnějších lidí, co znám, pořádá retreaty pro ženy, vede je k nalezení jejich nejlepších verzí. 

Ne vždycky můžeme na základě vizuálu odhadnout hloubku nějakého člověka a nemělo by to být měřítko. 

Vaše agentura se zaměřuje na kreativní obsah a sociální sítě. V čem podle vás firmy a tvůrci nejčastěji chybují?

Když přicházíme do komunikace s nějakým klientem nebo značkou, vždy připravujeme hloubkový a detailní audit jejich sociálních sítí — co funguje, a co ne. Sama jsem během osmi let v online marketingu zpracovala stovky auditů pro firmy i osobní značky.

Jeden z nejčastějších problémů, který vidím, je práce s komunitou. Spousta firem si myslí, že rychlá odpověď na komentáře nebo zprávy je zbytečná. Ale opak je pravdou — je to klíčové. A ještě důležitější je, že interakce by neměla probíhat jen na vlastních profilech, ale i na dalších profilech.

Algoritmy sociálních sítí totiž „nesnášejí“, když profily jsou jen tvůrci, ale ne konzumenti. Pokud chce být někdo úspěšný, nestačí se starat jen o svou komunitu a sledující. Musí interagovat s dalšími profily, prohlížet obsah svých potenciálních zákazníků, reagovat na jejich příspěvky a komentovat jejich obsah.

Také vidím, že značky často nedávají své komunitě hodnotu. Není to jen o soutěžích nebo reklamě. Aby se zákazníci vraceli, je potřeba pravidelně nabízet něco navíc, výhody a obsah, který jinde nenajdou.

Jakou roli ve vašem pracovním životě hraje intuice? Důvěřujete jí při velkých rozhodnutích?

Postupem času - s přibývajícím věkem, mi dochází, že intuice je alfa i omega všeho. Ženská intuice je podle mě skutečný dar, se kterým bychom měly pracovat aktivně a vědomě. Když se napojíme na naši intuici, mohou se dít nádherné a velké věci — nejen v byznysu, ale i v osobním životě.

Vy sama jste hodně vidět na sociálních sítích. Je pro vás někdy těžké skloubit veřejnou roli s tou soukromou?

Zrovna teď, když zpracovávám odpovědi na tyto otázky, mi přišla notifikace na Instagramu – nějaký hejt. Dříve mi podobné věci byly často jedno, neměla jsem k nim tak vědomý přístup. Teď, čím víc pracuji na sobě, tím víc si uvědomuji svoje emoce a začínám přemýšlet i nad vzorci chování a emocemi druhých lidí.

Když přijde konfrontace, už to není jen „mávnout rukou.“ Začínám analyzovat, co člověka vede k tomu, že napíše něco negativního. Je to těžké a veřejná role se nevyhnutelně promítá do soukromého života, protože nic už není tak úplně soukromé. Fotí si vás v metru, komentují, co děláte. Existují i Facebookové skupiny, kde se jen kritizují influenceři. Nedávno jsem se vrátila z Bali, kam jsem odletěla bez malého (nemyslím si, že je potřeba dítě vláčet přes celé kontinenty, aby s ním rodič kvalitně strávil čas), takže jsem s ním byla před odletem na Retreatu v Krkonoších - po návratu z Jizerkých hor, ale to ti lidé nevidí - vidí mámu, která odletí se svým novým partnerem, ale dítě nechá doma.  A Vy víte, proč se chováte, jak se chováte, proč děláte určitá rozhodnutí. Ale na konci dne tahle zpětná vazba okolí stále ovlivňuje vaše emoce a prožitek.

Občas to není vůbec jednoduché.

Jak vnímáte své ženství dnes? Po všech zkušenostech, které máte za sebou.

Úplně klíčový moment, kdy jsem si začala zvědomovat své ženství a to, co moje ženské tělo dokáže, přišel po porodu. Když jsem porodila malého, jsem se na sebe jako žena dívala úplně jinak. Procházela jsem aktivně léčbou poporodní deprese a asi rok a půl na tom nebyla vůbec dobře, ale dostala jsem se přes to. Díky tomu mi došlo, jak jsme my ženy křehké a silné zároveň.

Kdybyste měla dát ženám jednu jedinou radu – takovou, kterou jste si sama musela „vydřít“ – jaká by to byla?

Zde naváži na předchozí otázku - i když je to někdy opravdu těžké, neopouštějte své ženství. V dnešní době, v byznysu a v životě se často snažíme vyrovnat mužům — tlačíme na sebe hodně mužské energie, abychom měly výsledky, peníze, zvládly práci, péči o dítě, domácnost a všechno kolem. Ale cesta není v tom dělat ještě víc jako muži. Ta síla a krása spočívají právě v naší ženské energii.

Je důležité nechat mužům, aby byli tím, kým jsou, a držet si svůj vlastní ženský prostor. Tohle vyvážení mezi mužskou a ženskou energií je podle mě klíčem k tomu, aby každý mohl být sám sebou a přitom fungovat harmonicky v životě i v práci.     

---

Eliška Jana Auer je důkazem, že ženská síla se nerodí z dokonalosti, ale z odvahy jít do hloubky, znovu a znovu se zvedat a nebát se ukázat světu všechny svoje tváře. Inspiruje nejen svými projekty a byznysem, ale především svou autenticitu – tou, která přitahuje, provokuje a probouzí.

IG: eliska_jana_auer

Foto: jer_chaela_photography