Martina Hekerová: Když se hudba, herectví a ženskost spojí v jedinečný příběh

Herečka, zpěvačka, houslistka, modelka i songwriterka. Martina Hekerová je důkazem, že když se talent spojí s odvahou, vzniká osobnost, která překračuje hranice jednoho oboru. Její cesta je plná umění, hudby a emocí, ale i disciplíny, se kterou dokáže spojit mnoho světů do jednoho autentického celku

Martino, vaše kariéra je multižánrová – herectví, hudba, modeling. Co z těchto oblastí je vaším skutečným „domovem“?

Každá z těchto oblastí měla v určitý čas své prvotní místo v mém životě. Od raného dětství tomu byla hudba, konkrétně především housle, ke kterým se postupně slučovaly další umělecké obory a doplňovaly mou osobnost. Zpěv, cimbálová muzika, od 14 let modeling, poté studium herectví, a pak asi tomu bude tak, že co v určitý čas přijde, tomu se skutečně poddám.

Věříte, že umělec 21. století by měl být více než jen specialista – že právě propojení talentů tvoří silnou značku?

Možná je někdy lépe, být specialista pouze v jednom oboru, ale být opravdu autentický a poctivý právě ke svému oboru. Všechno se to pak odrazí i navenek. U uměleckých oborů je asi výhoda, když disponujeme „širším rozpětím křídel.“ Stále to ale není záruka toho, že máte přednost, a jak jistě všichni víme, někdy příležitost nečeká na talenty. Já ale mohu nabídnout právě tuto svou osobnost s širším rozpětím křídel. ❤️

Na pódiu i před kamerou působíte křehce a zároveň silně. Jak se vám daří tuto dualitu vyvažovat?

Myslím, že jsem velmi křehká, zranitelná osobnost. Zároveň ale také vášnivá a průbojná tam, kde to cítím. Zatím jsem neměla příležitost ukázat všechny své herecké možnosti, snad to přijde.

Hudba je pro vás zásadní. Jak vznikají vaše autorské texty a co je pro vás jejich největší inspirací?

Někdy mě chytne, napsat písničku, z ničeho nic, ale většinou je to tak, že vím, že chci napsat písničku a jdu ji napsat. Musím na to mít ale čas pro sebe a nějakou opodstatněnou touhu.

Nebránila bych se tvořit texty na míru i jiným lidem okolo mě, baví mě to. Inspirací je většinou sám život a to, co v něm právě prožíváme nebo na co myslíme. Můžete se ale i od těchto věcí odprostit a přemýšlet jiným směrem, je to možná o něco těžší. Někdy se posadím k piánu a začnu hrát a přímo k tomu pak souběžně píšu i text.

Housle patří k náročným nástrojům. Jaký mají ve vašem životě význam?

Ačkoli už nyní v mém životě nehrají prim, i přesto jsou zakotveny hluboko v mém srdci a stoprocentně mohu říct, že je to má nejcennější věc s duší, kterou mám doma. Mám k nim velmi silný vztah a častokrát je při skládání své hudby vytáhnu. Možná budou mít brzy opět větší prostor  se ukázat. 🤗 

Modeling je vizuální disciplína, hudba a herectví jsou spíše emoční. Jak vnímáte rozdílnost těchto světů?

Já se přiznám, že i modeling jsem vždy vnímala jako emoční záležitost. Možná proto jsem byla trochu jiná modelka i tehdy, když jsem chodila po přehlídkách. Dávám nicméně v modelingu přednost focení. Měla jsem i v tomto oboru možnosti nafocení různých kampaní, produktových focení, reklam, ale herectví a hudba jsou mi k srdci blíž, je to zcela jistě i proto, že s těmito obory aktivně žiji a jsem tak nějak už zžita. Jsou velkou součástí mé osobnosti. Všechno se nicméně může přirozeně propojit a fungovat. Dnes je ale umění dost podceňováno, kvalita je častokrát upozaděna a nahrazují ji jiné aspekty, jako jsou třeba čísla sledujících, ale doba jde s dobou, a je jen na každém z nás, jak sami sebe vnímáme a chceme prezentovat. Každý má svůj příběh a cestu. ❤️

Objevila jste se i v několika filmových projektech. Jaký zážitek vám utkvěl nejvíce?

Více herecké práce jsem vynaložila do seriálů, ale filmové Srnky, divadla Mír,  ve mě utkvěly asi úplně nejvíc. Za prvé jsem z Ostravy, odkud je i toto divadlo, a velmi oceňuji i to, že dávají přednost „neznámým“ nebo méně známým hercům ze svého rodného města. To je podle mého názoru chyba dnešní kinematografie. Nasazují se častokrát stále stejné tváře, i tomu samozřejmě rozumím, ale je tolik parádních herců a hereček....! :)

Já až jednou budu režírovat, to bude příležitostí pro nadané a neokoukané! (smích)

K tomu bych ještě asi zmínila, že už asi 10 let mám „hotový" projekt, který by se měl velmi zajímat i o tyto tváře.

Na svém webu uvádíte motto: „Nejkrásnějším místem pro slovo je čin.“ Jak se odráží ve vaší práci i životě?

To motto mluví úplně za vše. Někdy stačí pohladit po tváři, podívat se upřímně do očí, a dál už není třeba žádného slova.

Co vás naučila práce před kamerou o sobě samé?

Naučila mě to, že jsem naprosto úplně zbytečně při první klapce nervózní, má obrana je nadmíru upovídanost, ale po první klapce už jsem zpátky u sebe a postupně nacházím klid. V herectví využívám možná až příliš emocí, které by se daly korigovat, ale nemyslím tím přehrávání. A tak to mám i v životě. Do všeho, o co mi opravdu jde, se ponořím až moc. :) Nejdůležitější je pro mě jak při herecké práci, tak i v životě komunikace, a především způsob předání toho příjemného i nepříjemného.

Jak důležitá je pro vás autenticita v dnešní době sociálních sítí?

Pro mě je nejdůležitější autenticita v reálném životě. To, jakým způsobem se chtějí prezentovat dané osobnosti na sociálních sítích, a co je pravda a co už není, je v dnešní době velmi náročné určit. Řekla bych, že jsou nejrizikovější skupinou děti, které se tak kupříkladu porovnávají s něčím, co je právě v reálném čase úplně jinak.

K sociálním sítím mám velký respekt, nesdílím příliš, ikdyž jsem si plně vědoma, že by mi to mohlo něco nového přinést. Ale chci žít více ten svůj reálný život ve svém vlastním světě, kde chci zrcadlit jen to, co považuji za vhodné.

Cítíte, že jako žena v uměleckém světě musíte dokazovat více než muži?

To necítím.

Jaké bylo vaše největší profesní „ano“ a co naopak „ne“, které vás posunulo dál?

Párkrát se mi stalo, že jsem chvíli zvažovala své „ano,“ a pak jsem byla moc ráda, že jsem do projektu šla, a byla i „ne,“ kterých jsem taktéž nelitovala. Ale v mém životě byla i „ano,“ která bych nyní už také odmítla, ale o tom je prostě život a řekla bych, že to budeme mít tak nějak všichni podobně. Naše osobnost se neustále vyvíjí, a tím i roste, a je naprosto správně, neustále se učit ze svých poznatků a chyb. Ten, kdo to neumí, tak se už přece nemůže dál vyvíjet.

Umění a byznys jdou často ruku v ruce. Jak vnímáte sebe jako značku?

A právě nyní bych chtěla umění a byznys propojit v jednom uměleckém projektu, který vznikl na základě mých poznatků.

Kdy se cítíte nejvíc sama sebou – na pódiu, před kamerou, nebo při psaní textů?

Teď jsem se nejčastěji věnovala psaním textů, tak jsem se cítila ve své kůži, ale když více hraji, tak se pak cítim také příjemně. Když mám okolo sebe dobré lidi, je mi prostě dobře. Nejvíc sama sebou jsem asi sama se sebou :))

Jaké sny si chcete splnit v nejbližších letech?

Mám odpovídat reálně anebo psát dopis Ježíškovi? :)

Určitě to bude:

• Realizace mého uměleckého projektu

• Dokončení vlastní nové písničky

• Vánoční písnička s Kocourem Preventistou

• Duet s Barborou Ďurovčíkovou

Milý Ježíšku,

Hlavní role v televizním filmu 😆

Je důležité mít sny, věřit v tyto sny, ale nejdůležitější je opravdu to, abychom na sebe byli hodní, laskaví, a aby se nás pevně drželo zdraví a láska. To  je v našem životě opravdu to nejdůležitější.

Martina Hekerová je ženou, která ukazuje, že skutečná síla umělce spočívá v odvaze spojovat a tvořit. Její příběh je prolnutím hudby, herectví a ženské energie, která inspiruje k tomu žít svůj život naplno – bez kompromisů a s důrazem na autenticitu.